Městys Radomyšl

Josef Kovář

2012-10-16 13:12:13

LUMÍR (beletristický týdeník), Ročník IX. číslo 6. (10. února 1859), strana 135 až 137: „Vypravovalo se, že Zelenohorský pan důchodní, Josef Kovář, roku 1817 nalezl v zámku Zelenohorském ve sklepě nějakém pohozený pergamenový rukopis ze čtyřech lístků sestávající, kterýž za český uznal.

Poněvadž jej ale sám ani dost málo posouditi nemohl, odevzdal jej - jako staré písmo - do rukou tehdejšího Nepomuckého pana děkana Františka Boubela, kterýž shledal, že jest to jakýsi zpěv o Libuši, a že jedná o rozepři bratří ze Šťáhlav, kterážto ves asi pět hodin od Nepomuka vzdálena jest. Těšili prý se z toho, že báseň ta pojednává o výjevu, který se stal na blízku této přepamátné krajiny. Pan děkan podržel onen rukopis déle při sobě; příchozím hostům byl veřejně ukazován a ku přečtení podáván. Z těch, co rukopis ten v Nepomuku viděli, v rukou svých měli a čtli, znám ještě jednoho (více jich na ten čas neznám), totiž nynějšího veledůstojného pana děkana Nepomuckého, Josefa Zemana, tehdáž lokalistu Prádelského a na děkanství Nepomuckém těch časů jako domácího, který mne právě nyní ubezpečil, že i on zmíněný rukopis u pana děkana Boubela četl, nač se velmi dobře pamatuje. Rukopis nalezený byl pak opět panu důchodnímu, Josefu Kováři, odevzdán, a přimluvením pana děkana Boubela stalo se, že byl Českému museu odeslán.

Nálezce Libušina soudu, vrchnostenský důchodní na Zelené Hoře, nebožtík pan Josef Kovář, katholík, pocházel z Radomyšle; narodil se okolo roku 1779, když léta 1817 Libušin soud nalezl, byl asi 37 let stár, a zemřel, byv dříve dán do výslužby, na Vyskočilce (číslo 6) pod Zelenou Horou dne 6. ledna 1848 na zapálení plic, maje věku svého 68 let. Pohřben jest 8. ledna t. r. v Nepomuku u sv. Jakuba. Nezůstavil rodiny po sobě. Znal jsem dobře toho muže, měl svému stavu a povolání patřičnou vzdělanost, avšak vlastencem, a jak říkáme "Čechem od pera" nebyl, a nezůstavil ni jediné české knihy po sobě. Ti, co jej znali, smějí a mohou říci, on že jistě nebyl původcem Libušina soudu - pravím to s dosti šetrným eufemismem - a domněnka taková byla by ohavná, nešetrná surovost a nestydaté utrhání na cti muže, kterýž k takovému počínání naprosto žádných antecedencií neměl“.
Žinkovy dne 1. února 1859.
P. Roman Voříšek, zámecký kaplan v Žinkovech.


Rukopis zelenohorský
bývá označován za nejstarší česky psanou písemnou památku. Byl objeven v roce 1817 na zámku Zelená Hora u Nepomuka tamním zámeckým úředníkem (důchodním) Josefem Kovářem z Radomyšle. O jeho původu, pravosti a důvodech vzniku se vedou od doby nálezu až do dnešních dnů polemiky mezi zastánci a odpůrci pravosti. Dle názoru profesora Z. F. Daneše není pravost Rukopisů spornou otázkou, neboť každý rukopis je ve své podstatě pravý. Spor spočívá dle něho v době a místě vzniku, v příčinách, případně i v autorství Rukopisů.

Historickou skutečností je, že nálezce zaslal anonymně svůj objev koncem roku 1818 nejvyššímu purkrabímu království Českého hraběti Kolowratovi. Tehdejší zelenohorský pán Rudolf Colloredo-Mansfeld totiž nebyl právě odkazu české historie nakloněn, a nálezce se obával možných následků vůči sobě. Nicméně utajení nálezce bylo pouze dočasné, Kovář byl ze zámku vykázán a pobýval pak v blízkém hostinci na Vyskočilce. Navíc zámecký pán ze zloby dal spálit značnou část cenných českých knih a tisků, které obsahovala zámecká knihovna. Rukopis tvoří dva pergamenové dvojlisty, tedy 8 stran textu. Pergamen je hrubě opracován a značně poškozen. Dvojlist má rozměry 22,4 x 18 cm. Běžný text je psán železitoměďnatým inkoustem dnes zelené barvy. Text je ozdoben čtyřmi rumělkovými červenými iniciálami a řadou červených rumělkových majuskulí. Dále se v textu vyskytují hojně červené miniové značky dodnes neznámého účelu. Rukopis má též pro snadnější čtení rumělkou provedené červené rubrikování dříků počátečních písmen jednotlivých slov, neboť je psán bez mezer.

Obsahem Rukopisu zelenohorského je fragment básně Sněmy a báseň Libušin soud, s námětem sporu bratří Chrudoše a Šťáhlava a jejich rozsouzení kněžnou Libuší.

Originál Rukopisu zelenohorského je umístěn v současnosti v oddělení rukopisů a vzácných tisků Knihovny Národního muzea v Praze.

Rukopisy zelenohorský a královédvorský sehrály významnou pozitivní úlohu v období, které bývá označováno jako Národní obrození, a přispěly nepochybně v dobách útlaku k sebevědomí národa. Rozporuplnou roli sehrávají při rukopisném sporu Dobrovského žák Václav Hanka (nálezce Rukopisu Královédvorského), malíř a restaurátor František Horčička a básník Josef Linda. Ze známých osobností vyjádřili pochybnosti nad pravostí např. Dobrovský či profesor Masaryk. Naopak za pravost se zasazoval mimo jiné Palacký, V. V. Tomek, v poslední době např. profesor Z. F. Daneš z Tacomské univerzity v USA, který vznik rukopisů datuje kolem roku 1500 a nachází u obou prvky jihoslovanské. Odpůrci pravosti v současném období opírají své názory zejména o posouzení, ke kterému došlo v roce 1967 v Kriminalistickém ústavu. Významnou roli zde plnil i spisovatel M. Ivanov. Na skutečnou pravdu o původu a příčinách vzniku Rukopisů si zřejmě budeme muset ještě nějaký čas počkat.

Snahou o řešení sporných otázek kolem rukopisů se vyznačuje působení České společnosti rukopisné. Společnost byla ustavena 20. listopadu 1932 obránci a příznivci staročeských rukopisů, působila přes 20 let až do vynuceného rozchodu v roce 1952. Dne 21.3.1993 byla pak její činnost obnovena, společnost vydává a shromažďuje materiály a vědecké práce, organizuje setkání a přednášky.







Autor: Městys Radomyšl ©